Černomořská náruč Bílé nevěsty

Kolébající serpentiny hypnotizují autobus do stavu meditativního vytržení nad modrým zrcadlem probleskujícím mezi stromy. Ospalé napětí najednou, takřka nečekaně, přetrhává jako stříbrnou niť pohled na náruč štědrého gelendžického zálivu vítajícího nový příval rekreantů stejně srdečně jako skupina postarších žen a několika mužů nabízejících na nádraží k pronájmu pokoje i domky.

Vrhají se k cestujícím vystupujícím z autobusu, a když se dozvídají, že všichni mají zajištěné ubytování, zklamaně se stahují zpátky na lavičky a noří se do vášnivých hádek o pořadník. Marino, ty sis včera odvedla jeden pár, co tu číháš znovu? Mám tě tu v seznamu odškrtnutou. Vždyť u ní zůstali jen jednu noc, brání Marinu některá z kolegyň.

Zato tady Sergej, ten na ranní hlášení nedorazil, do pořadníku se nezapsal. Ty jeden spekulante, takové, jako jsi ty, známe dobře, nabouráváš nám tu systém, vrhají se na Sergeje kolegové a nutí ho k úprku. Zítra se sem stejně vrátí a všichni se tomu společně zasmějí.

Za kolik máte pokoj, odvažuje se k dotazu jedna z cestujících, zatímco čeká na městský autobus. Jak který, zní odpověď. A jak kdy. Teď v září, ke konci sezóny, dávám i za 350 rublů, dokonce i za 200. Zjišťuju to jen tak, vysvětluje žena a odjíždí do města, kde se sluncem opilí rekreanti toulají po promenádě nebo podřimují na lavičkách.

V podvečer, vzpružení nastupujícím šerem, se nechávají v pohupujících se sedačkách vynášet lanovkou až do nebes na Olymp, do lunaparku na jednom z vrcholů Markotchského hřbetu. Laskající strach vyvolaný tamní vyhlídkou si odnášejí ke stánkům se suvenýry, nebo ho ještě prohlubují panoramatem z ruského kola.

Když se nabaží svištícího vzduchu, klesají s kapsami plnými umělohmotných cetek dolů na horské úpatí, kde se pak toulají kolem dolmenů, nebo odjíždějí zpátky na nábřeží a večeří tam vřeštící smyčky diskotékových šlágrů. Čím hlasitější, tím chutnější. Odpočinek, říkáte? Vždyť ano, tady ho máte, slavné ruské rekreační středisko.

Zato název je náš, vysvětluje hrdě Turek. Gelendžik znamená "bílá nevěsta", a víte proč? Kdysi sem připlouvali naši muži a unášeli odtud dívky, které si pak braly za ženy. Nám se zdejší děvčata líbí dodnes, usmívá se Fatih a nenechává si vymluvit turkickou verzi ani odbornou obcí, která gelendžickou etymologii odvozuje od adygejských kořenů.

Za klidem se musí za město. Nikoli však terénními vozy dopravujícím přiopilé turisty k nejkrásnějším vodopádům a srázům, jaké nabízí okolní příroda, ale pěšky tak, jak se tu procházeli Osmani a po Drinopolském míru Rusové, včetně romantického důstojníka, který svou lásku ke Kavkazu vytvaroval do úchvatných veršů. Jeho srdce se zastavilo v Pjatigorsku symbolicky obklopeno vrcholy Mašuk a Beštau.