Kubánská metropole se zasekla v časoprostorové smyčce mezi
minulostí a současností. Obklopená mohutnými panelovými hradbami, které se
stále rozrůstají, se rozhoduje, zda si ponechá stávající název, nebo definitivně
překročí socialistické dědictví a vrátí se k monarchistické hrdosti
Jekatěrinodaru, Kateřinina daru.
A zatímco přešlapuje na rozcestí v duchu klasické ruské pohádkové linie, která udatného bohatýra nutí si vybrat, jestli se vydat doleva za bohatstvím, doprava za rodinným štěstím, či rovně za hrdinskou smrtí, krátí si chvíli zdobením ulic cedulemi s názvy současnými i minulými připomínajícími předrevoluční poetiku.
Mezitím Krasnodarští vrátili na původní místo památník Kateřiny Veliké obklopené atamany černomořských kozáků, jimž panovnice svým výnosem darovala kubánskou půdu. Památník zbořil bolševik před více než devadesáti lety, když se mu nakonec přece jen podařilo potlačit vzdor místních roajalistů.
I tady však místní chvíli váhali a nechali bronzovou panovnici nějako dobu hledět na Leninovu sochu, než ji konečně strhli.
Krasnodarští Kubánci přežili rudou smršť, nacistickou okupaci i socialistickou trudnomyslnost. Rozpačitě se uzavřeli do sebe a svých tradic. A tak každý víkend vyráží na Krasnou, která se na dva dny v týdnu uzavírá pro dopravu, na procházku, na kolo, na kozácké trhy, kde si pyšně kupují svůj kubánský med a kubánská vína.
A zatímco přešlapuje na rozcestí v duchu klasické ruské pohádkové linie, která udatného bohatýra nutí si vybrat, jestli se vydat doleva za bohatstvím, doprava za rodinným štěstím, či rovně za hrdinskou smrtí, krátí si chvíli zdobením ulic cedulemi s názvy současnými i minulými připomínajícími předrevoluční poetiku.
Mezitím Krasnodarští vrátili na původní místo památník Kateřiny Veliké obklopené atamany černomořských kozáků, jimž panovnice svým výnosem darovala kubánskou půdu. Památník zbořil bolševik před více než devadesáti lety, když se mu nakonec přece jen podařilo potlačit vzdor místních roajalistů.
I tady však místní chvíli váhali a nechali bronzovou panovnici nějako dobu hledět na Leninovu sochu, než ji konečně strhli.
Krasnodarští Kubánci přežili rudou smršť, nacistickou okupaci i socialistickou trudnomyslnost. Rozpačitě se uzavřeli do sebe a svých tradic. A tak každý víkend vyráží na Krasnou, která se na dva dny v týdnu uzavírá pro dopravu, na procházku, na kolo, na kozácké trhy, kde si pyšně kupují svůj kubánský med a kubánská vína.
A zaplavují město absurdním množstvím veselic s obligátní
rozhoukanou zajížďkou na most Polibků, kde slavnostně připevňují novomanželské
zámečky. Rodina je totiž rodinou, ať už je doba jakákoli. To dá přece rozum.
Nebo vodí své potomky do loutkového divadla na Černou slepici, strašidelnou pohádku Pogorelského o chlapci Aljošovi, který ze slabošství zradil přítele a zničil tak kouzelný svět Podzemních obyvatel.
Nebo vodí své potomky do loutkového divadla na Černou slepici, strašidelnou pohádku Pogorelského o chlapci Aljošovi, který ze slabošství zradil přítele a zničil tak kouzelný svět Podzemních obyvatel.
Po spuštění opony vycházejí v slzách ven, rozmlouvají s
dětmi o ponaučení psychedelického příběhu, a když je slyší ozvěnou odříkávat "být
dobří", dojatě je odvážejí ucpanými úzkými uličkami nepřizpůsobenými
automobilovému boomu domů a zamykají dobro za sedm zámků.
Žádné komentáře:
Okomentovat