Jako chlapec z dobře situované rodiny s úsměvným provinčním
přízvukem roste na obou březích Donu Rostov.
Hravé a zvídavé město letos oslavuje pouhých 263 let od
založení. Bublající neskrývanou dětskou radostí předvádí přepychovou Sadovou,
kterou brázdí zástupy rozkošných, upravených slečen na vysokých podpatcích, a
dostaveníčka si dává u památníku první jízdní armády, lidově "pod koulemi",
místní obdobou pražského "pod ocasem".
Přes den soustředěně spěchá s notebookem v brašně
za svými studentskými povinnostmi a po večerech se vydává na promenádu na
Puškinské, kde se pak na lavičce zasněně tulí ke stínům stromů za zvuků kytary vyhrávající
variace na Stingovo Shape of my heart. A nebo za Hovňařku, slum přímo v centru,
opékat na břeh Donu.
Kupecké město cílevědomě míří za statusem metropole. Dávno
překonalo popíjení lahváčů na ulicích, raději odpočívá v zavedených podnicích
nabízejících točené pivo vlastní výroby a vede zasvěcené hovory o diskriminaci
homosexuálů a Bukowském.
Romantické tržnice hučící neodmyslitelnou arménštinou se
však nevzdává i přes záplavu moderních supermarketů.
Rostov pokukuje po Ukrajině i Kavkaze z bezpečné
vzdálenosti. Posvěcený láskou Petra Velikého
k jihu země a založený jeho dcerou Alžbětou původně jako Temernická celnice
se jako dítě nedočkavě vrtí na židli v předzvěsti velké budoucnosti.
Koketně vábí investory, kteří hypnoticky následují jeho
našeptávání, a pomalu se rozhlíží po turistech ze zahraničí. Kdepak jste se
zdrželi, dámy a pánové?
Máme tu pro vás stařičkou Moskevskou nebo divadlo ve tvaru
tanku. A taky stín popraveného Čikatila,
který za soumraku obchází svůj oblíbený park Aviatiků.
Žádné komentáře:
Okomentovat