Město se budí do rudofialového rozbřesku houstnoucího
zapáchající mlhou. Z domů se ozývá ranní pokašlávání a ztuhlé supění.
Zatracený Iljič, ať tě vezme čert, Azovstaľ, vrčí starousedlíci, pozorně
poslouchají hlášení o „nepříznivých meteorologických podmínkách", úrovni
aktuálního zamoření, a pak odevzdaně vyráží do zaprášených ulic.
Zatínají zuby a poslušně se prokousávají každodenní rutinou.
Nikomu na nás nezáleží, ani nám samotným. Na nedávnou protestní akci, ojedinělý
záchvěv vzdoru, dorazila pouhá tisícovka z 500 tisíc obyvatel. Na místní
poměry šlo přitom o mimořádnou účast. Svěšené ruce holt patří k mariupolskému
koloritu.
Dáme vám hádanku, Belgičané na zdejší lidi mysleli víc než Sověti.
Nevíte, viďte? Dobrácky se rozesmějí, pak najednou zvážní a rozhlédnou se
kolem. Smích tu působí tak nějak nepatřičně.
Na pruského a amerického dobrodruha, stejně jako na skupinu
Belgičanů, kteří odstartovali odpočet místních dějin konce světa stavbou dvou
továren Nikopol a Providence, jejichž pozdějším znárodněním a spojením vznikly
Iljičovy hutě, pamatují v dobrém.
Postavili to míle daleko od obytné zóny, víte? To až pak
bolševika napadlo přenést výrobu do města, budovat socialistické zítřky přes
mrtvoly. Pravda, Mariupol se může pochlubit celou řadou hřbitovů. Nový, starý,
hřbitov na Levém břehu, židovský, napočítat se jich dá nejméně pět.
Město se topí v zeleni obalené šedočerným jedovatým
povlakem, po večerech poslouchá šustění příboje Azovského moře a skřípání
jeřábů těžkopádného nákladového přístavu. Po nocích se mu za chvějícími se
víčky zdají sny o rakovině.
A ráno zase stejný kolotoč. Nebo spíš začarovaný kruh.
Jaképak zdravotní kontroly, továrny nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova
jsou jako nedostupné pevnosti, které zaměstnávají takřka celé město.
Protestovat není komu. Místní se nebouří ani když je před volbami nutí ke
členství ve vládní Straně regionů. Nikdo nechce přijít o práci, žádná jiná tady
není.
Ekologickou katastrofu vyslovují něžně, jako vyznání
lásky. A pak se křižují, ochraňuj nás, svatý Ignáci. Světec před stovkami let
přivedl krymské Řeky do Mariupolu, aby je ochránil před duchovním porobením
Krymským chanátem. Před spadem z hutí ale Mariupolce ochránit nedokáže,
zázračná uzdravování tu nejsou na pořadu dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat