Dívej se, jaké máme silnice, nejlepší v Rusku, chvástá
se Rustam. A počkej, až dojedeš do Grozného, takovou krásu jsi ještě neviděla,
dodává, když projíždíme rozestavěnou vesnicí a míjíme federální obrněný vůz.
Přestože federální vojska byla z Čečenska před časem
oficiálně odvelena, vojáci stále brázdí krajinu jako připomínka podřimující
války, kterou se tak pracně snaží zakrýt mladý čečenský panovník.
Když Kadyrov jede z rodné vesnice do města, uzavírají
silnici jen pro jeho potřebu, vypráví Rustam a ukazuje na závory oddělující
Groznyj od zbytku Čečenska.
Novodobý čečenský padišáh trumfl Potěmkina. Fata morgánu míru hlídá
v ulicích města Kadyrovovo ozbrojené komando v dvoumetrových
rozestupech. Mrazivá nicota výhružně zhmotněná výškovým komplexem Grozny City
se brzy rozroste o monumentální stavbu ve tvaru prastarých čečenských
hlídkových věží navrženou jeho veličenstvem.
Klid zbraní vykoupili Čečenci otroctvím
s všudypřítomnou ikonografií přesvaté trojice Putina, Ramzana a jeho otce Achmata,
jehož mešita, největší v Rusku, v čele Putinovy třídy je Srdcem Čečenska, které se zastavilo.
Zůstala jsem tu, přežila jsem v Grozném obě války. Nemohla
jsem opustit babičku, která odmítla odejít, vzpomíná obalená nervózním
cigaretovým kouřem Medina. Plazili jsme se pro vodu, hlídali, kam padají bomby.
Sbírali kusy roztrhaných těl. Utíkali před psy, kteří zešíleli hlady a vrhali
se na lidi. Jednou mě zahnali na plot, proseděla jsem tam několik hodin, než si
mě všimli naši vojáci s dalekohledem.
Chtěla jsem být právnička. Stihla jsem dokončit jen pět tříd
základní školy. Po první válce jsem si koupila zbývající vysvědčení, udělala
přijímačky. Pak začala druhá kampaň a životy Čečenců znovu zlisovaly ruské
tanky.
Nenávidím tohle mrtvé město, stěžuje si Mehmet, jeden
z mnoha Turků stavějících Kadyrovův domek z karet. Nesnesitelné kyvadlo mezi prací a bytem. Zkusit se seznámit na ulici s dívkou
znamená riskovat zadržení a mučení. Každá druhá může být šarijskou agentkou.
Tohle naleštěné křišťálové království, tyhle sklopené hlavy,
mě dovádí k šílenství, rozčiluje se Medina. Raději zemřu, než žít takhle
navždy. Ale nemyslí si, že to tak zůstane věčně. Věřím, že přijde další válka.
Lidé vyčkávají. Máme opozici, všechno nezadusil. Dokonce i ozbrojenci, které Kadyrov
amnestoval a přijal do své ochranky, vyčkávají.
Zatím ale pes dál věrně slouží svému pánu a na povel mu
odesílá milostné depeše zabalené do ropných tankerů, zatímco Čečenci doma
ukrývají něžnou vzpomínku na hrdinu Dudajeva a tichou naději na jeho reinkarnaci,
která jim vdechne život. Inšalláh.
Žádné komentáře:
Okomentovat