Nalčik: Navždy s Ruskem!

Horská podkova objímá někdejší pevnost, nad níž se vznáší staletá ozvěna koňských kopyt. Vařící kavkazská krev občas vytryskne salvou z automatu. Jako před několika lety, když město obsadili nejprve ozbrojenci a pak federální tanky.

Ne, nebojíme se tu žít, dneska je to v pohodě. Dokonce tu už nemáme tolik hlídek s obrněnými vozy. Co zrušili KTO, režim protiteroristické operace, zůstalo jich málo, tamhle za městem v Baksanu, to je teď tak všechno, tvrdí Timur. Fousatých strejců se nebojíme, na civilisty by nezvedli ruku, tady je každý něčí příbuzný a krevní msta je daleko horší než banda federálů.

Zato policisté jsou jako hladoví psi. Někdy člověka zastaví jen tak. Ptáš se ho, tak co, kolik? A on si řekne o pár rublů na limonádu. Takové máme dneska příslušníky pořádkových sil, dodává a zapíjí vyprávění whisky.

Jednu dobu tu byli populární Lady Priora. Fousatí jezdili se zatemněnými skly, tak je u nás zakázali. Uzavřeli město, všude kolony. Vepředu stála hlídka, která pouštěla dál, jen když sis sundal folie. Někteří řidiči si je seškrabávali ze skel už dopředu, zatímco čekali v zácpě.

Taky už jsem zažil hlaveň na spánku. Právě kvůli filtrům. Jeli jsme s kamarádem za město, zastavila nás hlídka. Kamarád měl navíc fousy. Když ho požádali, aby vystoupil z vozu, zasekl se a zatímco se nedokázal pohnout, k našemu autu se seběhli všichni vojáci. Kamarád se z transu dostal na poslední chvíli, když už se vojákům klepal prst na spoušti.

Nosit fousy se taky nevyplácí. Otec mě dost hlídá, abych se pravidelně holil. Takhle tady žijeme, v pohodě, uzavírá to Timur a odříkává přípitek v kabardském stylu v délce menší novely.

A pak na důkaz klidu předvádí sterilní ulice utopené v nesnesitelné lehkosti prázdnoty, na kterou z vrchu dohlíží nartský bohatýr Sosruko a z plakátů prezident Kanokov slibující úsměvem budoucí štěstí. Kabardince a Balkarce rozptyluje ochutnávkami růžové budoucnosti, třeba nově otevřenou zpívající fontánou na nalčinském centrálním náměstí.

Mnozí na něj nadávají, že utrácí peníze za blbosti, ale on je často bere z vlastní kapsy, chválí mecenáše Alina. Nechal dost věcí opravit, postavil mešitu. Nevím, co všichni mají, dodává a vytahuje album svatebních fotografií, aby předvedla své nynější štěstí, na které nemusí čekat.

A zatímco kavkazské nevěsty stydlivě klopí oči pod závoji, vítěznou branou "Navždy s Ruskem" vjíždí do města Lady Priora se zatemněnými skly a kalašnikovy pod sedačkami.